Vyrovnávání se dítěte se ztrátou a odloučením; Sorensen, Julia
Příběhy a cvičení pro děti ve věku 4 – 8 let
Děti mohou prožívat pocit ztráty v důsledku stěhování, změny školy, rozvodu nebo úmrtí v rodině. Ve svém prožívání se však často omezují na výrazy jako „šťastný,“ „smutný,“ a „rozhněvaný,“ a neumějí často o svém žalu mluvit.
To může mít dalekosáhlé důsledky pro jejich citový vývoj. Tato publikace je zdrojem četných cvičení, jež lze snadno kopírovat. Cvičení využívají hru a výtvarnou činnost, která pomáhá truchlícím dětem používat jemnější výrazy pro emoce, jako je stud, zoufalství a žárlivost. Tato cvičení mají za úkol podporovat sociální a emoční učení. Pro učitele, vychovatele a každého, kdo pracuje s dětmi ve věku 4 – 8 let, bude tato kniha praktickým a účinným pomocníkem.
Julia Sorensen je psycholožka a pracuje s jednotlivci i rodinami v Kanadě. Má výcvik KBT, věnuje se popularizační činnosti.
Ukázka z knihy:
Témata pro práci ve skupině
Hněv a smutek
Tyto dvě emoce jsou nedílnou součástí procesu truchlení. Děti mohou vyjadřovat kteroukoli z nich a je na facilitátorovi, aby dal odpovídajícím způsobem najevo, že jde o přirozený proces. Pomáhá dětem vyjadřovat bolest – může je uklidnit, vytvořit jim prostředí pro vyjádření obav a emocí. Ostatní členy skupiny vede k tomu, aby byli schopni empatické odezvy.
Trauma ze ztráty a odloučení
Může u dětí probíhat jinak než u dospělých. Identifi kovat osm symptomů posttraumatické stresové poruchy u dětí znamená nabídnout jim slovník, aby mohly své emoce a zkušenosti popsat. U malých dětí, jejichž řeč se zatím nevyvinula tak, aby byly schopny popisu, se mohou příznaky projevit jako generalizovaný strach, separační úzkost nebo vyhýbavost. Malé děti mohou mít problémy se spaním nebo se obsedantně zabývají slovy či symboly se vztahem k poruše. Dítě může při hře trauma opakovaně přehrávat a volit si k tomu odpovídající témata. Někdy dojde k regresi v jeho vývoji.
Školáci se mohou k traumatu vracet ve hře, při kreslení nebo ve vyprávění. Některé děti kompulzivně opakují určitou část traumatu, aniž by tím polevila jejich úzkost. I když se symptomy poruchy mohou projevit záhy po prožitém traumatu, častěji vyplouvají na povrch až po několika měsících, či dokonce letech. Nejen rodiče a blízcí rodinní příslušníci, ale i pedagogové a lidé z okolí mohou zaznamenat změny v chování dítěte apod.
Změny v chování dítěte
- Odmítá chodit do školy – „lepí se“ na matku nebo na otce, chodí za nimi jako stín.
- Přetrvávající obavy týkající se traumatu, např. strach z trvalého odloučení od rodičů.
- Poruchy spánku – noční můry, křik ze spaní, pomočování přetrvávající víc než několik dní po události.
- Ztráta soustředění a podrážděnost.
- Vylekanost, vystrašenost.
- Problematické chování – dítě zlobí ve škole či doma způsobem, který není pro něj typický.
- Stížnosti – na tělesné potíže (bolesti břicha, hlavy, malátnost) bez zjevné příčiny.
- Odtahuje se od rodiny a přátel, prožívá smutek, je netečné a méně aktivní, neustále se zabývá událostmi spojenými s neštěstím.
Rodiče by měli vyhledat odbornou pomoc či léčbu pro děti, které postihlo nějaké neštěstí, zvlášť pokud šlo o nějakou formu destrukce, zranění či smrt. Posttraumatickou stresovou poruchu často doprovázejí deprese a úzkost vnímané jako separační úzkost, panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha nebo stažení se.
Projevy spojené se žalem a ztrátou
- Delší období deprese, během něhož jedinec ztrácí zájem o každodenní činnosti a události.
- Neschopnost spát, ztráta chuti k jídlu, opakovaný strach ze samoty.
- Návrat do předchozí vývojové fáze – delší čas má projevy typické pro mladší věk.
- Přehnané napodobování zemřelé osoby.
- Opakovaně vyjadřované přání připojit se k zemřelé osobě.
- Stranění se přátel.
- Výrazné zhoršení školních výsledků nebo odmítnutí chodit do školy.
Symptomy a chování spojované s depresí
- Pláč, smutek, bezmoc či beznaděj.
- Pocit nedostatečnosti či bezcennosti.
- Ztráta zájmu o druhé nebo o většinu činností, absence potěšení z nich.
- Téměř každodenní únava a ztráta energie.
- Špatná nálada, podrážděnost, hněvivost.
- Strach, napětí, úzkost.
- Opakované odmítnutí ostatními.
- Zhoršení školních výsledků.
- Neschopnost být v klidu, nervózní pohyby či přecházení.
- Opakované výbuchy emocí, křik nebo stížnosti.
- Absence komunikace s ostatními.
- Opakované stížnosti na tělesné potíže bez organické příčiny – bolesti hlavy, břicha, rukou či nohou.
- Výrazné snížení či zvýšení chuti k jídlu, aniž by to bylo zapříčiněno nesprávným stravováním.
- Změna spacích návyků. Varovné symptomy
- Sebevražedné myšlenky, pocity či sebepoškozující chování.
- Zneužívání alkoholu či jiných návykových látek.
- Symptomy deprese ve spojení s podivným či neobvyklým chováním.
Učím se, jak se rozloučit
Každý den pro malé i velké něco končí a s něčím nebo někým se běžně loučíme tak, že se to stane součástí našeho denního programu. Patří sem rozloučení s dětmi, když odcházíme do práce, a s kolegy na konci pracovního dne apod.
Loučení v běžném životě znamená pro děti rozloučit se s rodiči, když ráno odcházejí do školky či do školy a s učitelkami či učiteli při návratu domů. Všechny tyto změny představují konec a začátek, i když je tak obvykle nevnímáme. Děti se učí loučit s prarodiči, když se po návštěvě u nich vrací domů; nutnost rozloučit se nastává, když se s rodiči stěhují do nového prostředí. Je mnoho způsobů, kterými se vztahy utvářené každodenním kontaktem narušují a které staví děti i ostatní členy rodiny před nezbytnost rozloučit se. V následujícím cvičení se dítě učí chápat, že loučení s rodiči, učiteli, kamarády a dalšími blízkými osobami je součástí každodenního života. Může být zpočátku těžké, ale postupně je snadnější, a může dokonce přinášet radost oním střídáním v běžném režimu.
Cíle: Uvědomit si okamžiky loučení v běžném životě a vyjádřit pocity s tím spojené.
Pomůcky: Xerokopie cvičení pro všechny členy skupiny, voskovky, barvy, štětce, fixy, tužky, popisovače, pastelky.
Popis: Cvičení rozvíjí schopnost dítěte rozpoznávat okamžiky loučení a vy jádřit pocity s ním spojené ve výtvarném projevu. Děti mohou o těchto obrázcích a kresbách mluvit před ostatními členy skupiny. Při tom mohou vyplout na povrch hlubší pocity a objevit se obtížnější for my chování, takže je důležité se před ukončením skupiny ujistit, že jsou všechny děti v pořádku, a zařadit cvičení pro obnovení kontaktu s realitou, např. společný úklid pracovního prostoru. Nakonec je vy zvěte, aby si přinesly nějakou upomínku na člověka, zvířátko či hračku.
10. LIST CVIČENÍ: Učím se, jak se rozloučit
Musel ses už rozloučit s někým, koho máš rád? Bylo to asi těžké, zvlášť když ti s tím člověkem bylo dobře.
Každý den se loučíme s mnoha lidmi: třeba s maminkou, když jde do práce, nebo s babičkou, která se po návštěvě u vás vrací domů, či s kamarádem, poté co jste si u vás doma hráli a starší bratr ho odvede k nim domů, kde na něho již čekají. Ať už je to jakkoli, prožil/a jsi nejspíš ten den nebo týden hodně pocitů. Možná ti moc dobře nebylo, třeba se ti nedařilo ve škole nebo jsi byl/a venku a těšil/a ses domů. To jsou chvíle, kdy je loučení o něco jednodušší.
Někdy je loučení snazší než jindy. Vzpomeneš si, kdy pro tebe bylo těžké se rozloučit?
Naše poradna a terapeutické centrum - poradíme, pomůžeme!
