Rodinné drama pro čtyři osoby a alkohol
Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého (obor mediální a komunikační studia) Petra Batók, narozena r. 1979 v Praze, vydala na jaře roku 2008 svou prvotinu s názvem A pak už jen tma.
Její debut vypovídá o zániku jedné rodiny, v níž vládne démon jménem alkohol. K tomuto (snad i otřepanému) tématu přistoupila autorka kreativním způsobem – niterní úpadek si představila jako komorní kvartet, kde aktéři místo smyčců drží sami sebe a kde místo líbezných tónů zaznívá jejich vnitřní hlas. Román je komponován jako proud střídajících se kratších monologů čtyř zúčastněných figur: ústřední postavou, která se zmítá ve víru závislosti, je Věra, žena ve středních letech. Má syna Honzíka a dospívající dceru Jarku. Obě děti jsou dnes a denně svědky Věřiných proměn, výbuchů a úpadků, stejně jako Věřina matka Evi, která na dětech až úzkostlivě lpí.
Narativní linie, kterou Petra Batók zvolila, ozvláštnila tematiku závislosti na alkoholu. Příběh nám není vyprávěn nezaujatou osobou, není popsán objektivně a ani neznáme okolnosti. Na danou situaci nahlížíme vždy z individuálního pohledu jednoho ze členů rodiny, což nám umožní blíže pochopit jeho jednání a emotivní pochody. Jednoduše se sami stáváme součástí tohoto rodinného dramatu, jehož dirigentem je alkohol. Láhve jsou všude: válejí se ve skříních i v prádelníku, jsou po ruce jako první pomoc v případě neúspěchu, slouží jako útěk i útok, a především straší v hlavách postižených, kteří za nic nemůžou - a stejně jsou vinní, resp. cítí se vinni. Autorka používá jak spisovnou češtinu (v případě vnitřního monologu Evy), tak i češtinu hovorovou a slang. Expresivnější slovník se objevuje funkčně, a to pro zdůraznění vyhroceného rozpoložení postavy. „To ti to víno tak chutná? zeptal se mě jednou malej. Nechutná mi, ale pomáhá. A proč bych si nedala? Jsem matka dvou krásných dětí a úspěšná úřednice. Tak chytrá, tak krásná, úspěšná úřednice. Úúúřednice. Ú-řed-ni-ce. Jako když něco ředím. Ředím U. Uředím se k smrti jako správná úúúřednice," praví v jednom ze svých prvních monologů Věra. Co ji vedlo k tomu, aby otevřela svou první láhev a vydala se tak na cestu do záhuby sebe i své rodiny, nevíme. Podle ní to byla chuť. Podle její Evy samota. Podle dcery Jarky zbabělost. A malý Honzík nad tím moc nepřemýšlí…
Postupně dojde k tomu, že jde Věra na léčení a my se skrze ní dovídáme, že to už zvládá, že teď to všechno bude už jinak. A hned vzápětí si Honzíkův hlas stěžuje, že zakopl o maminku ležící na zemi. A tak se točí celý koloběh stále dokola – jen postoje účastněných se mění. Evi se zoufale snaží udržet rodinu pohromadě, je závislá zejména na svých vnucích a ke své dceři alkoholičce se nedokáže obrátit zády. Jarka jí to vyčítá, čímž se babička cítí ukřivděná. A Věra po všech jen štěká v rytmu tlukotu srdce. Nejvyrovnanější osobou se zdá být malý Honzík – přestože moc nechodí do školy a nemá moc kamarádů, svůj čas tráví zejména se zvířátky – jeho postřehy jsou bez negativních emocí, bez výčitek. „Prostě maminka pije…“
Nelze s žádným z aktérů nesouhlasit nebo ho zavrhnout. Právě díky niternímu vyjádření se dozvídáme, že každý má tak trochu pravdu a jejich jednání nelze odsoudit. Čtenář očekává nabízející se konec – ovšem autorka si nechala překvapení i na závěr v podobě třech různých verzí ukončení příběhu (závěr pro čtenáře-začátečníky, závěr pro průměrné čtenáře a závěr pro čtenáře erudované).
Román Petry Batók je v podstatě novou variací na staré téma. Její uchopení tématu je neobvyklé, ale velmi zajímavé. Tento titul patří k těm, který přečtete jedním dechem – a nejen kvůli jeho útlé podobě.
10.12.2010
Zdroj: http://poznamkymimo.blogspot.com/2010/12/petra-batok-pak-uz-jen-tma.html
Informace o knize
V kategorii: Česká beletrie (současná)
Nakladatelství: Labyrint
Počet stran:190
Rok vydání:2008
Vazba:brožovaná
Rozměry:120 × 190 mm
ISBN:80-85935-88-0
EAN:9788085935882
Knihu zakoupíte: E-shop ABZ.cz - internetové knihkupectví
Knihu si můžete přečíst v Akademické knihovně Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Naše poradna a terapeutické centrum - poradíme, pomůžeme!
