Apolinář - OČIMA PACIENTKY
Je jí kolem třiceti, do závislosti se propíjela čtyři roky. Vysokoškolsky vzdělaná žena nepila ve společnosti, ale potají doma. Dva litry vína odpoledne a večer, ráno jí bylo zle, měla výčitky, ale těšila se na odpolední opici. Nepila pro radost, ale aby se odrovnala a mohla spát. Přivedlo jí to k naprostému vyčerpání a na pokraj rozpadu manželství. Četla články o léčbě alkoholismu, brouzdala internetovými diskusemi. Pak zavolala k Apolináři. "Na nové prostředí jsem nebyla připravená, byl to šok.
Přijdete ráno jako nový do komunity, všichni stojí, něco se hlásí o všechno si musíte požádat... Je to hození do vody, učíte se za pochodu, všichni na vás hned hrnou: hele musíš být za pět minut tam a tam. Čím dřív to člověk přijme, tím líp pro něj, začne na sobě makat."
"Systém je bodovací, má nás motivovat k výkonům. Kladné osminky a záporné. Vyděláváme si osminky různou prací, píšeme elaboráty, pracovní terapie, když děláme něco na víc, za sport. Pak je to informační systém, takže k němu slouží nejen ty kladné, ale hlavně ty záporné body od terapeutického týmu. Třeba když je špatně uklizeno, přijdeme pozdě, když je to vážnější přečin, tak je to čtvrťák, třeba nenapíšete elaborát. Když nepřijdete na program nebo na rozcvičku, tak je to za jeden bod a když je máte tři, může vám být ukončena léčba, nebo ztrácíte vycházku. Kromě osobních bodů jsou ještě body ve skupinách a v rámci celé komunity, takže se vám může stát, že jste bez osobního postihu, ale protože komunita dohromady nespolupracovala, jak by měla, tak celá dostane postih a vy stejně nejdete na vycházku. Je to promakaný systém."
Apolinář - OČIMA PACIENTKY
